Slavná historie ještě slavnějšího souboru

   Bylo, nebylo, no ono spíš bylo, než nebylo. Za devatero horami a jednou řekou stála malá chaloupka, které nikdo jinak neřekl než Jedová chýše. Kolem sice stála ještě další stavení, ale v nich se nic zajímavého nedělo.

   Jednoho krásného dne v podvečer se do Jedové chýše vypravilidva panoši obtěžkáni hudebními nástroji. Jeden z nich si nesl na rameni kytaru a druhý v ruce harmoniku. Ulice zelyprázdnotou a pouze vřískot z chýšebou prořezával noční ticho. Oba panoši se v chýši usadili a objednali si první máz piva. Teprve po několikátém mázu se odhodlali k tomu, aby vyndali nástrroboje a pokusili se pobavit místnízhýralé obecenstvo. Oba panoši byli velice překvapeni, když se ten večer v Jedové chýši zvrhlý chaos proměnil ve spořádanou zábavu. I sám hostinský byl nadmíru spokojen, že mu pípou proteklo více piva než obvykle. Když se pakzemě sedmkrát otočila a dva panoši stáli s nástroji před Jedovou chýší znovu, čekalo na ně milé překvapení. Zájem o spořádanou zábavu vzrostl, protože v chýši už nebylo jediné prázdné místečko. Inu, tak začali dva panoši, kteří stáli na počátku, získávat první drahocenné zkušenostpepi.

   Netrvalo dlouho a odkudsi z daleké země objevil se saracén, který zvládal skvěle hru na housle. Připojil se k oběma panošům a tak už obecenstvo bavili ve třech.

   Brzy se roso jejich činech začalo mluvit i vevzdálenějších končinách a tehdy se o konání dvou panošů a saracéna dozvěděl všudyznámý kočovný obchodník s hudebními nástroji. Jeho předností byl především kontrabas. V tomto okamžiku teprve všichni čtyři začali více vnímat, že vzniklo něco mimořádného. Jedovou chýši už nenavštěvovali tak často, protože si je zvali také lidé z vyšších vrstev. Několik roků takto bavili všechny kolem, až jednoho dne panoše s kytarou omámila lesní žípetnka a on se jejím svodům nedokázal ubránit. Bránil se tak vehementně, až stvořil potomka. V ten okamžik přestal bavit lidi kolem. Záhy se někam, stejně rychle jak se objevil, tak rychle také ztratil, saracén. Zábava přestala a kraj posmutněl. Mnoho vody uplynulo v řekách a lid veřejný už skoro zapomněl, co je to smích.

   Náhle krajem procházel potulný učenec, který byl stále obklopenknihami. Ovšem na zádech sikar nesl také kytaru. Přemlouvati se dlouho nenechal a začal si s kočovným obchodníkem a panošem s harmonikou rozumět. Hříšná myšlenka probleskla jim hlavami, že opět lidem by mohli vrátit v kraji smích.

   Než však stačili tak učiniti, zaslechli líbezné tóny, které se nesly od řeky. Nevěřili vlastním očím, když po řece připlouval námořjarník, hrajíc na housle. I jeho brzy uchvátila myšlenka opět rozveselit celý kraj. Brzy na to se po kraji rozkřiklo, že zábava jako dřív, zase bude. A protože se všichni čtyři snažili, seč jim síly stačily, lid venkovský i lid městský se zase začal znova usmívat a nouze byla zažehnána.

   Když už si všichni mysleli, že to lepší nebude, mýlili se. Snad ze zapomenuté země plné draků a saní přišel člověk, který umíral touhou bavit společně s ostatními všechny kolem. Tak poprvé v historii začala s ostatními hrát žena. Její vroucí krev v žilách, klarinet a nezměrný energický náboj, začal přivádět obecenstvo do varu.

   slavecekZ kočovného obchodníka z hudebními nástroji se po čase stal slavík, který neodmyslitelně patřil do souboru. Avšak časy se mění a v jeho srdci znovu zaplál plamínek kočovnické krve. Musel jít prostě dál, a tak soubor přišel nejen o slavíka, ale také o kontrabas.

   Vzhledem k tomu, že soubor dospěl k určité vyspělosti, nepřipustil žádnou krizi. Vzápětí se totiž objevil, a soubor doplnil, jiný slavík. Vlastně takový Slavíček, který kulturně a duševně obohatil cele hudební uskupení. Proto veřejně provolejme "sláva", že je tu "Sláva".